Poezie nejkrásnějších svátků roku se nesmazatelně vtiskla do našeho vědomí. Zvláštní teplé kouzlo domova, lidské pospolitos-ti, lásky jedněch k druhým - to vše poznamenalo naše předky i nás.
          Krásný a kouzelný biblický příběh o narození chudého dítěte v opuštěném chlévě, o solidaritě chudých, spěchajících se svými dary ve snaze pomoci tomu potřebnějšímu než jsou oni sami, byl přístupný lidským citům a srdcím a vedl od svého vzniku všechny umělce ke ztvárnění. Poezie, hudba, výtvarné umění - to vše bylo a je navždy poznamenáno příběhy dob dávno minulých. Lidoví umělci, inspirovaní církevním uměním, přijali zvěstování o narození dítěte za vlastní pro jeho obsahovou blízkost. To je jeden z důvodů vzniku betlémů, jejichž lidovost spočívá ve vyjádření představ a názorů lidových umělců.
          Počátkem 19. století vzniká beetlémářství v Třešti. V prvopočátcích je zde zřejmý vliv třebíčských papírových betlémů a později, ve druhé polovině 19. století, vliv jihlavských dřevěných betlémů. Není nezajímavé, že první betlémáři v Třešti, ale i v Jihlavě a v Třebíči, se objevují mezi soukeníky. U nás v Třešti se jména František Jabůrek, rodina Dvořáků, Jiří Šiftař, Josef Diviš a mnoho dalších stala úplnou legendou z oblasti tvůrců papírových betlémů.
          Ve 2. polovině 19. století se začínají objevovat betlémy dřevěné, které po roce 1860 postupně zatlačovaly betlémy papírové. První dřevěné figurky se dostaly do Třeště z jiných oblastí (tyrolského typu, z Králík apod.) a byly také pořizovány od řezbářů z Jihlavy a okolí, nejvíce od Františka Klause ze Stonařova a rodiny Boudných z Brtnice. Prvním pravděpodobným třeštským autorem - řezbářem - byl Matěj Suchý (1820 - 1909). Obdobně jako mezi průkopníky papírových betlémů se řadili mezi první tvůrce dřevěných figurek truhláři a soukeníci. Rozvoj nábytkové výroby a hlavně řezbovaného nábytku a hodinových skříní vytvořil podmínky pro vznik lidového řezbářského umění.
          Truhláři, tesaři, ale dokonce i ševci a krejčí - prostě lidé s výtvarným nadáním a šikovnýma rukama - se učí jeden od druhého, zpočátku se i napodobují, ale osobitou řezbou a vlastními tvůrčími nápady se začínají odlišovat, takže zkušený betlémář - znalec - dnes snadno pozná autora figurek.
          A tak po prvním třešťském tvůrci Suchém se objevuje celá plejáda lidových řezbářů. Významnou byla řezbářská rodina Brázdů, František Janák a jejich další pokračovatelé jako lidový všeuměl Josef Liška a Jan Brožek, František Vrátil a další. Mezi tvůrce betlémů nelze nezapočítat ani tvůrce pastoušek, salaší, zbořenišť, stromů a měst.
          Zvláštní místo mezi třešťskými betlémy zaujal pohyblivý betlém Adolfa Bumbálka, který nejen sám vyřezal celý betlém, ale zhotovil i pohyblivý mechanizmus. Betlém se od smrti tvůrce (1953) nestaví. Zbytek tohoto zajímavého betlému - kovárnu s pracujícími kováři - může návštěvník spatřit na betlému jeho vnuka Josefa Bumbálka.
          Základními komponenty třešťských betlémů jsou většinou středově umístěná zbořeniště (místo narození), město a volná krajina se stromy, drobnými stavbami selských usedlostí a salaší, vytvořená podle fantazie betlémáře z pařezů a mechu. Pařezy budí dojem holých rozeklaných romantických skal a mech zdání zelených lučin a pastvin pro pasoucí se stáda oveček. Třešťské betlémy jsou vytvářeny jako dioráma, kde se krajina pozvolna zvedá k horizontu, až přejde nepozorovaně v malovanou krajinu zvanou "lončoft". Mezi nejznámější autory malovaných krajin patří ze starší generace tvůrců Jiří Šiftař, František Růžička. Velikost současných betlémů se pohybuje od 120 x 150 cm do 600 x 150 cm, počet figurek pak na jednotlivých betlémech od 50 do 550 figurek.
          Při podrobném pohledu na betlémy pozorný a vnímavý návštěvník pozná, že nejsou jen inscenací biblického příběhu, ale i obrazem života, oblečení a tužeb prostého lidu. Jsou tedy odrazem názorů jeho tvůrců, a proto kulturně historický význam betlémů je nesporný. A osud třešťských betlémů?
          V 60. - 70. letech se v Třešti stavělo 30 - 35 betlémů. V sezoně 1988/89 jich bylo postaveno 23. V roce 1990 se počet betlémů znovu začal zvyšovat, takže v sezoně 1992/93 stálo v bytech Třeště už opět více jak 30 betlémů. Některé se svou velikostí neřadily k největším, ale všechny pocházely z Třeště, a co je podstané, většinou i ze současné dílny třešťských autorů - lidových řezbářů.
          Betlémářství jako součást lidové tvořivosti je ve své podstatě kolektivní záležitostí a jen ve společenství jednotlivých tvůrců má záruku přežití. I když každý betlémář a tvůrce figurek a staveb tvoří samostatně, potřebuje porovnávat i soutěžit, zdokonoalovat a učit se v kolektivní spolupráci a tím růst ve vlastní tvorbě. A ta je v třešťském případě stále zastoupena ještě dost velkým počtem betlémářů a tvořících autorů.
          Lze právem tvrdit, že Třešť je ojedinělou a celostátně významnou lokalitou betlémářství v České republice a bylo by neodpustitelnou chybou chodit nevšímavě kolem a nevytěžit potřebné poznatky po kulturně historické stránce i po stránce odborného výzkumu z její výjimečnosti. Podporovat tento úsek lidové umělecké tvořivosti a nedat mu zaniknout by mělo být povinností všech, do jejichž sféry činnosti betlémářství spadá.
          A životaschopnost této krásné a ušlechtilé tradice zaručuje do budoucích let skutečnost, že v Třešti tvoří v současné době 8 -10 lidových řezbářů - amatérů - z různých profesí. Jsou jimi: Josef Bílý, Jan Bukvaj, Ondřej Rešl, manželé Metoděj a Marie Roháčkovi a další. Lze tedy říci, že tradice lidového betlémářství v Třešti má ze strany betlémářů zatím všechny předpoklady a podmínky, aby přežila rok 2000.